Bílá mouka způsobuje neplodnost, obezitu a závislost – 2. část

Bílá mouka je velké téma, proto jsme se rozhodli napsat pokračování k článku, ve kterém jsme vznesli argumenty proti konzumaci neúplného rozemletého zrna, tedy bílé mouky. Časté požívání bílého pečiva vede nejen k arterioskleróze, ale také k riziku infarktu, mozkové mrtvice a k vysoké hladině cukru v krvi. U laboratorních zvířat je také vědecky potvrzeno, že bílá mouka vede k neplodnosti a zvyšuje závislost.

Bez potomků skrze bílou mouku

Vědci Kühnau a Bernasek chtěli zjistit působení bílé a celozrnné mouky na plodnost krys. Krysy nejsou samozřejmě lidé, ale v určitém ohledu jsou nám velmi podobné, takže se s nimi můžeme srovnávat.

Jeden profesor humánní medicíny během své přednášky prohlásil, že vedle krys a lidí je na světě už jen velmi málo zvířat, které se úspěšně dokáží stravovat odpady.

Kühnau a Bernasek rozdělili pokusná zvířata do 5 skupin. Všechna zvířata dostávala 50 % normální potravy. Zbylých 50 % se skládalo z následujících přísad:

      1. clinic-doctor-health-hospitalskupina dostávala čerstvě namletou celozrnnou mouku
      1. skupina dostávala chléb z čerstvě namleté celozrnné mouky
      1. skupina dostávala celozrnnou mouku namletou před 14 dny
      1. skupina dostávala chléb z mouky, která byla namleta 14 dní před pečením
    1. skupina se musela spokojit s bílou moukou

Výsledek:
Skupina, která jedla pouze bílou mouku, porodila v první generaci v průměru 8 jedinců, ve třetí generaci pak už jen 1, 2 jedince  a ve čtvrté generaci kompletně vymřela bez potomků. To bylo v rámci očekávaného a nějak obzvlášť to vědce nepřekvapilo.

Do očekávaného obrazu se vešly skupiny 1 a 2 s konstantním počtem potomků ve všech generacích. Co ale vědce ohromilo bylo zjištění, že skupiny 3 a 4, stejně jako 5 (bílá mouka) ve čtvrté generaci vymřely. Ve třetí generaci porodily sice o něco více potomků než 5 skupina, ale to nezměnilo fakt, že tato poslední generace zůstala sterilní. (9)

Když celozrnná mouka, tak čerstvě namletá

komoVypadá to tedy tak, že celozrnná mouka je lidskému organismu přínosná pouze tehdy, je-li těsně před požitím nebo dalším zpracováním čerstvě namleta.

Kyslík, který se okamžitě obalí okolo každého moučného zrnka a spouští oxidaci vitálních látek, bychom neměli podceňovat. To nás samozřejmě vede k myšlence pořízení si vlastního domácího mlýnku na mouku. Ale pouze jen v případě, že nemáme sklony k nadváze…

Mouka způsobuje nadváhu a závislost

Je několik studií, které ukazují, že lidé, kteří jedí celozrnné produkty, jsou méně obézní, než ti, kteří milují bílou mouku. Přesto učinil kardiolog Dr. William Davis zajímavý objev.

U svých pacientů s cukrovkou zjistil, že jsou obézní díky mouce – a zvláště tehdy, jednalo-li se o pšeničnou mouku. To, jestli byla mouka bílá nebo celozrnná, nehrálo roli.

Dr. Davis našel pravděpodobného viníka celé katastrofy: bílkovina jménem gliadin. Je to součást pšeničné bílkoviny glutenu, který u některých jedinců vede k nesnášenlivé reakci, která může vyústit v celiakii. Vedle této reakce působí gliadin na náš organismus dále –  a to nejen u citlivých osob, ale u nás všech.

Gliadin – podle prof. Davise – vede  následujícm reakcím.

Při trávení gliadinu se tvoří tzv. exorfiny. To jsou látky, které se podobají opiu, takže v určitém ohledu působí omamně a současně vytváří závislost. Exorfiny mohou procházet hemato encefalickou bariérou (ochranný mechanismus mozku) a váží se v mozku na tzv. opioidové receptory, což vyvolává závislost – závislost na pšenici.

belly-body-calories-diet-42069Chuť na pšeničné výrobky je stimulována tímto mechanismem, přičemž vzniká stále větší chuť na těstoviny a pečivo. Pokud této závislosti podlehneme, tak se samozřejmě zvyšuje přísun kalorií a tím i naše váha.

Pšeničné exorfiny způsobují závislost natolik, že farmaceutický průmysl vyvinul lék, který by měl při neustávající konzumaci pšenice blokovat opioidové receptory a měl by sloužit jako lék proti obezitě. První testy ukázaly neuvěřitelné výsledky. Testované osoby shodily během prvního půl roku 10 kg bez jakékoli změny stravy.

Kdo má ale pod čepicí, nepotřebuje žádnou zázračnou pilulku, prostě vyřadí pšenici ze svého jídelníčku.

Mouka obsahuje nebezpečné lektiny

V posledních letech byly uveřejněny další látky obsažené v obilovinách – jsou to tzv. lektiny. Lektiny jsou proteiny/bílkoviny. Jiným jménem také aglutininy (u pšenice se tyto látky nazývají pšeničný glutinin nebo WGA – Wheat Germ Agglutinin).

Kromě toho, že se mohou vázat na červené krvinky a tím tak způsobovat houstnutí krve (což může přispívat ke vzniku trombóz a tím i mozkové mrtvice a srdečního infarktu), ovlivňují také dění v našem střevě.

Zde vedou k zánětům, narušují střevní flóru a mohou přelstít přirozenou obranyschopnost střevní stěny a učinit jí tak propustnou. Díky tomu se dostávají do krve nebezpečné bakterie (které pak mohou napadat vnitřní orgány) a dále nestrávené zbytky potravy. Tento stav střeva nazýváme “propustné střevo” nebo také “Leaky-Gut-Syndrom”, který se v současné době diskutuje jako možný spouštěč autoimunních reakcí jako je artritida, cukrovka 1 typu, chronické zánětlivé onemocnění střev, roztroušená skleróza atd. WGA mohou kromě toho poškozovat slinivku a zvýhodňovat nádorová onemocnění.

Lektiny mají ale také výhody

Výše uvedené výsledky studií, které vedly k hodnocení lektinů jako škodlivých látek, byly prováděny s velmi vysokými dávkami, které se v normálním stravování jen málokdy dosáhnou.

Současně se objevují indicie, které připisují lektinům pozitivní účinky. Tak například: právě proto, že se lektiny váží na střevní stěnu, zabraňují tomu, aby se tam usídlily patogenní organismy. V této souvislosti se hovoří o jejich účincích jako antikarcinogenech. Lektiny se pravděpodobně starají o to, aby se rakovinové buňky shlukly, z tohoto důvodu probíhá vývoj léku proti rakovině na bázi lektinů. Zdravé buňky se po působení lektinů shlukují až při výrazně vyšších dávkách.

Je citlivost vůči lepku způsobena samotným lepkem nebo ATI?

Běžné druhy muk obsahují vedle lepku a lektinů také ATI (Amylase-Trypsin-Inhibitors). Obilná bílkovina je tvořena ze 4 % z ATI. Jedná se tedy o zrnu vlastní proteiny. V současnosti vidíme souvislost mezi ATI a autoimunními nemocemi, poněvadž ve střevě mohou vést k závažným zánětlivým procesům, a pravděpodobně nezůstávají pouze tam, ale skrze střevo se dostávají do celého těla. Tímto mechanismem mohou přispět ke vzniku autoimunních onemocnění jako MS, revmatoidní artritida, lupenka, astma a nebo zánětlivá onemocnění střev.

Také se vychází z toho, že ATI vedou k větší citlivosti vůči lepku. Vypadá to, že lepek není jedinou zodpovědnou látkou při vzniku celiakie.

Jak se tedy zachovat?

Pravidlo č. 1: vyhýbej se pšenici

pexels-photo-65098První pravidlo je: zásadně se vyhýbej pšenici – jak bílé mouce tak i pšeničným celozrnným výrobkům. Dále pšeničným klíčkům a otrubám. Kdo se chce opravdu konsekventně stravovat bez pšenice brzy přijde na to, že nám ji potravinářský průmysl přimíchává do každého hotového jídla. Není to jen chléb, pečivo a těstoviny, ale i špenát, zmrzlina, hotové omáčky a uzeniny.

Pravidlo č. 2: alternativy

Obiloviny, které nejsou jako pšenice zmanipulovány šlechtitely, mohou být k doporučení.  My doma používáme nejčastěji špaldu, i když i ta obsahuje lepek a gliadin. Pšeničný gliadin není ale identický s tím špaldovým. Další nepřešlechtěné obiloviny jsou pšenice dvouzrnka, jednozrnka a žito. Dále pak kamut pocházející z USA.

Absolutně bez lepku a méně riskantní jsou např. jáhly a pseudo obiloviny quinoa, pohanka a amarant. Ale i zde se občas vynoří odkaz na podezřelé látky. Těm se ale můžeme elegantně vyhnout, když při jejich přípravě dodržíme určité tradiční postupy.

Jako univerzální pravidlo platí: namočit zrna přes noc a tuto vodu následující den vylít a důkladně propláchnout.

Chléb – ať už je upečen z jakékoliv mouky – je lépe stravitelný, když byly dodržovány dostatečné časové odstupy v jeho přípravě a když byl chléb připravován z čerstvě namleté mouky, kvásku nebo pečícího fermentu. Dále je zde možnost použít mouky, které nemají s obilím nic společného a skrývají zajímavý chuťový zážitek.

K nim patří kaštanová, ořechová, mandlová a kokosová mouka. Samozřejmě z nich nemůžeme upéci celý chléb, ale můžeme s jejich pomocí snížit množství obvyklé mouky.

Pravidlo č.3: méně obilovin

Třetím pravidlem je obecně snížit konzumaci obilovin.

Shrnutí

Na pšenici bychom neměli nahlížet jako na základní potravinu. Ostatní obiloviny můžeme v menším množství konzumovat bez potíží.

Doporučujeme

Pokud se bez moučných jídel neobejdeme, dejme přednost čerstvě namleté celozrnné mouce, zpracované tradičním způsobem a podle možností doplněné o další mouky (ořechová, mandlová, kaštanová atd).

Konzumace bílé mouky nemá pro naše zdraví žádné zvláštní výhody. Na jedné straně má bílá mouka nízký obsah lektinů, ale na druhé je velmi chudá na vitální látky. Její konzumace nám nepřipadá příliš smysluplná. Ba naopak, vede ke zdravotním potížím  (cukrovka, oční potíže, žlučníkové kameny, revma atd.).

První část naleznete zde ->

Zdroj:

Komentáře