Iveta Dušková – Pusa za valčík
Přátelé, každá doba si žádá silných vizí a vizionářů, kteří jsou schopni zažehnout v lidech světlo, dodat naději a připomenout nám, kdo opravdu jsme. Ivetka Dušková z Divadla Kampa jednu takovou vizi má a my ji zde s vámi chceme sdílet.
Radost je jednou z nejsilnějších energií v našem vesmíru. Vzpomeňme si na ni, hýčkejme ji, kultivujme a hlavně – rozdávejme JI.
Příjemné čtení. Vaši Štěpán a Melanie
… a ještě jeden malý vhled do budoucnosti. Zrovinka jsem jednoho adventního večera telefonovala se svou dobrou kamarádkou, povídaly jsme si o všem možném a samozřejmě i o tom, co nás asi čeká v tom novém roce, a najednou se před námi objevila tato vize:
Viděly jsem lidi bez roušek, usmívali se a někteří dokonce po ulici i tančili. Kolem nich poskakovaly malé děti a byly šťastné, že dospěláci tančí. I v metru na jezdících schodech se lidé pohupovali a pobrukovali si.
A páni policajti a strážníci? No, ti se taky smáli a dokonce si rytmicky podupávali. Paní pokladní v obchodě se najednou protáhla a vyskočila mezi regály a valčíkovým krokem obeplula celou prodejnu. Všichni nakupující ji nadšeně zatleskali. Pak se vrátila ke kase a zpěvným hlasem zvolala: „Kdo zatančí valčík, dostane pusu.“ A protože to byla docela pohledná slečna pokladní, tak se všichni muži roztančili a pak si smlsli na té nejsladší puse na světě. Protože byla dána z té nejryzejší lásky.
A staříci vycházeli ze svých domovů na ulici a objímali se navzájem a smáli se a plakali dojetím. A v tu chvíli se z tlampače ozval hlas:
„Jak to, že nedodržujete naše opatření, jak to, že se nebojíte? Copak nevíte, co všechno vám hrozí? Jak strašně všichni dopadnete? Všichni tu do jednoho umřete!“
Ale nikdo už tento hlas neposlouchal, protože obrovský gejzír smíchu vytryskl ze všech bytostí. A tu ti nahoře na sebe zděšeně pohlédli, „Oni se už ničeho nebojí… ani nás… no tak, co budeme dělat?“. A protože ten smích byl tak silný a nakažlivý, mnohem nakažlivější než, víte co, tak se rozesmáli i ti tam nahoře.
A věřte, že ten smích byl slyšet až ve vzdálené galaxii, kde se i mimozemšťani začali smát. Smích se linul celým vesmírem.
I uslyšel jej Bůh a řekl: “No konečně, to jim to trvalo!“
Tak lidé zlatí, je to jen na nás!
Šťastný Nový rok!
Iveta
