Veronika Hurdová
Životní krize, setkání se smrtí a jak nás toto vše může posílit
Veronika Hurdová
Vždycky jsem byla ve spoustě věcí "ta divná". Narozdíl od svého 15letého já se za to dnes už nestydím. Mám víc dětí než rukou. Gréta, Marián a Janek se jmenují. Ty děti, ne ruce. Když děti spí, píšu blog Krkavčí matka. A protože jsou všichni tři dobří spáči po mamince, napsala jsem po nocích ještě 12 KNÍŽEK pro dospěláky i pro děti. Miluju les, nohy v teple a mého muže Honzu, který na mě čeká v nebi. Děsí mě pobytové zájezdy, snahy o škatulkování a nesmířliví lidé se zavřenými hlavami.
Více o expertovi
Prostor pro diskuzi
Přidat komentář
Chceš mít možnost podívat se na příspěvek i později?
Zde máš možnost pořídit si kongresový balíček za zvýhodněnou cenu
Strašně moc díky za tento rozhovor a Veronice za její formulování životní filozofie…Zrovna před pár dny jsme byli s mužem v takovém finále krize, kdy jsme rozhodovali, zda půjdeme od sebe(3děti)… vysvětlovala jsem mu, co a jak vidím já(velmi podobně jako Veronika v závěru a i s tou láskou dětí, které tas a znovu nám odpouští)…a on si přerovnal priority a teď je zas ten muž, kterého jsem si brala…A rodinu najednou zas vnímá skrz ty vztahy a ne skrz dosažené mílníky…Ještě jednou díky a Veronice, i Vám Štěpáne a Melanie přeju v životě hodně těch malých radostí!
Krásné. ❤️❤️❤️ Děkuji?
Velmi pekne dakujem za Vas obohacujuci rozhovor .
Dakujem Veronice za krasne slova ☀️?♥️
Moc pěkný rozhovor. Veroniko fakt teda klobouček (tak se u nás zkrátilo „klobouk dolů) a taky díky.
Já jsem teda ročník 1966, takže naše výchova byla docela striktní a musím uznat, že i mě trvalo než jsem se u svých 4 dětí dopracovala k té správné dávce tolerance. Můžu jedině potvrdit, že upřímně komunikovat s dětmi, dovolit jim pomáhat a přispívat, je ta nejlepší cesta.
Chci vám Veroniko moc poděkovat za ten typ, jak lidí se kterými komunikuji upozornit taktně a včas, že takhle mi to fakt nevyhovuje, to se mi moc líbí, tam mám ještě dost rezervy. Takže děkuji vám všem třem za moc pěkné a inspirativní povídání.
Moc děkuji za milý , citlivý a zároveň velmi inspirativní rozhoovor. Marcela
Veronika pôsobí pokojným a upokojujúcim dojmom, stačí ju chvíľu počúvať a človek nadobúda pocit spokojnosti a istoty, že všetko je tak ako má byť a všetko je v poriadku. Ďakujem, ďakujem, ďakujem. Peter.
Děkuju Vam za Vas příběh a tleskám, jak jste vše zvládla s láskou ❤️?
Přeji Vám mnoho štěstí a lásky na další cestě.
Moc děkuji za milé povídání a ano také mám v posledních letech dojem ,že život není o tom mít co nejvíce peněz,věcí,škol…ale o užívání si malých věcí a hlavně zážitku .Pořád čekáme co velkého přijde a život mezi tím utíká a ani to neregistrujeme. také na to přicházím že život je o normálním každodenním žití. Děkuji a přeji hezké dny . Zuzana
Zdravím a chci moc poděkovat za tento rozhovor. Líbí se mi hlavně to zdůraznění, že není třeba být vždy s úsměvem na rtech, ale že smutek (ale i radost) je pocit na povrchu a prožívání smutku vůbec nemusí být v rozporu s vnitřním hlubokým pocitem naplnění, štěstí a té opravdové vnitřní radosti. Na pozitivním myšlení se mi prostě právě to utíkání od všech „negativních“ pocitů nelíbí. Co je negativní a pozitivní, že? Moc milý, laskavý a autentický rozhovor. Zatím jste mě oslovila nejvíc, ještě jednou děkuju.
Veroniku sleduji už dlouho, dá se říct od počátku, po narození třetího dítěte. Je to úžasná a statečná holka, a jako všichni skromňáci to nerada slyší, ale moc ji obdivuji a držím palce.
Milá Veroniko, Melánie a Štěpáne. Moc děkuji za velmi pěkné povídání. Vyzařuje z Vás laskavost, statečnost a optimismus. Ano, honění se za velkými věcmi nám brání vidět všechny ty maličkosti, z kterých můžeme být šťastni. Cesta za poznáním sebe sama je někdy nepříjemná. Jak ale říkáte, je třeba nejprve poznat sám sebe, přiznat si vše, co je uvnitř, být k sobě naprosto upřímný, být autentický jako Vy Veroniko. Přeji hodně a hodně radosti, klidu a pohody.
Hluboké opravdu hluboké díky…
Naprosto fantastickej rozhovor (teda spíš monolog). Veroniko, díky. Do dnešního dne jsem tě neznal a děkuji Mel a Štěpánovi za to,že už je to jinak.
Díky moc . Petr
Krásný rozhovor ve trojce, díky za něj. Veronika je skvělá žena, která to má v sobě srovnané a s láskou a pokorou to předává slyšícím.
Milá Veroniko,
děkuji za rozhovor ,,od srdce“, četla jsem Vaše knížky… a přeji Vám a dětem hodně zdraví a Vám pevné nervy a dost sil při výchově Vašich tří dětí…
(Ovdověla jsem po 14letém manželství, také naprosto nečekaně, když jsem byla na MD s dcerou – nec. 3 roky a 14letým synem, přesto si nedovedu představit, že bych byla na Vašem místě a vychovávala sama 3 malé děti. Moc Vám držím palce!
Jsem ročník (1968), výchova rodičů v té době bývala hodně přísná a v rodině se o citech vůbec nemluvilo, takže jsem se bohužel neměla kde naučit, jak si v rodině mezi jednotlivými členy sdělovat své pocity. Děti jsou již dospělé a často lituji, že si neumíme mezi sebou vyjádřit, co cítíme…
Doufám, že alespoň další generace na tom bude lépe a naučí se dávat najevo svoje pocity, emoce, myšlenky… Lenka
Veroniko, to byl tak příjemný, milý a krásný rozhovor. Přemýšlela jsem během rozhovoru o mnoho nadhozených tématech a myšlenek….a bylo to krásné…Ten pocit sebepoznávání. Resp. navracení se k sobě samé jsem zažila po rozvodu… myslím tím to, jak jste mluvili o prorůstání jeden do druhého, kdy pak nevíš někde zřetelně hranici, která je tvá a která partnera…A najednou přesně víš, jak to je. Někdy jsi překvapena, jak to vlastně máš a kdes to nechala apod…Opravdu velmi hezké povídání. Děkuji a přeji mnoho krásných každodenních radostí:-) Zuzana
Veroniko, máte můj velký obdiv. Děkuji Vám všem třem za práci, kterou děláte. Je to velmi poučné a inspirativní. Dagmar
Ďakujem za úprimnosť
?????????
Děkuji. Bylo milé rozhovor poslouchat. Jsem rada, že je i podle p.Veroniky dobré to co dělám také ==== radovat se z maličkostí a z nich si poskládat svoje štestí.
Veroniko, objímám Vás…
Verunka je moc silna žena,nedovedu si predstavit s 3 malymi detmi toto zvladnout.Dekuji za krasny rozhovor,take se chodim uzdravovat a uklidnovat do lesa,mame to stesti,ze vyjdu ze zahrady a jsem v lese,chodim tam co nejvice a nejradeji,take kdyz mi neni dobre psychicky,tam se clovek vzdy zahoji..Dekuji za prijemne povidani.Zorka
Úžasný rozhovor. Děkuji za něj z celého srdce.
mám kamaráda, který je téměř nevidomý a ocitl se ze dne na den s dvěma dětmi malými sám po náhlé smrti své ženy. Navíc obě velmi zrakově postižené, jedno z nich i lehce mentálně postižené. Začal se o ně starat sám, babičky a dědečci z různých důvodů byli zcela nepoužitelní. Prostě na to byl opravdu sám. Navíc mu chtěla sociálka děti vzít, že se sám o děti nedokáže postarat. Měl už v tom trochu praxe, protože jeho žena byla nevidomá a nechtěli tomu páru děti nechat. Vyhráli to oba předtím a vyhrál to pak i on sám. Zvládl to nejprve být s nimi jen dlouho doma na sociální podpoře, pak zvládl dokonce chodit do práce a start se o ně sám. Opravdu před některými lidmi hluboce smeknout. Tohle když člověk slyší, pak mu jeho problémy připadají nicotné. I já jsem se se smrtí setkala hodně zblízka, nejen, že mi zemřeli rodiče, ale také jsme s manželem provázeli na cestě ke smrti svou dceru. Požádali jsme Hospic Dobrého pastýře, který nám po zdravotní stránce pomohl se o ni starat doma až do konce. Smrt dítěte bolí velmi velmi, ale je to úžasná zkušenost lásky, se kterou bych se jinak nikdy neměla nikdy potkat. Byla to bolestná, ale nesmírně pozitivní zkušenost a navzdory bolesti jsem za ni vděčná. to, že odcházela doma stále v naší přítomnosti, to nám velmi pomohlo tu skutečnost přijmout a vyrovnat se s ní. Kdyby zemřela někde daleko od nás v nemocnici, přišli bychom o mnoho. to loučení bylo přirozené, láskyplné, normální … Nedávejme smrt do nemocnic.
Veroniko, já Vás žeru 😀
Super rozhovor a se spoustou věcí souzním. a ano, jsem podobný ročník, a trenažery mám doma 2 😀 a ano, někdy je to těžké a žádná technika nepomůže. Pořád je na čem pracovat 🙂
Moc děkuju za příjemné povídání, moc ráda Vás sleduju.
Mějte se bájo
Anička
Děkuju moc všem za milé ohlasy a slova podpory, velmi si toho vážím.
Pokud by vás zajímalo (nejen) téma smrti, tak do této soboty ke každé objednávce tištěných knížek na https://eshop.krkavcimatka.cz si můžete vybrat libovolnou e-knížku zdarma (stačí její název připsat do „poznámky pro prodejce“, který najdete na stránce, kde zadáváte doručovací údaje). Zároveň na všechny e-knížky a audioknížky je nyní sleva 20 – 50 %.
Děkuji za krásný rozhovor. Veroniko, jste skvělá! Váš smysl pro humor a nadhled je to, co i já mám velmi ráda. Ať vás život stále baví!
Děkuji za krásné slova Veroniky, tak nabíjející a povznášející rozhovor plný laskavé energie je v dnešní době jako balzám na duši…
Veroniko, děkuji za milé a inspirativní povídání. Několikrát jsem se setkala se smrtí zblízka, naposledy, když mi po těžké nemoci vloni zemřel manžel.
Děti jsme bohužel neměli. Bylo mi dopřáno být u jeho odchodu a ano, smrt je v podstatě úplně jednoduchá, nakonec je velmi snadné zemřít.
Vaše knížka mi velmi pomohla. Smiřování se vnímám jako proces, který má mnoho rovin, stále objevuji nové. Ještě mám manžela „hluboko pod kůží.“
Tyto zkušenosti v nás asi vždy zanechají hlubokou stopu. Ale člověk se na život začne dívat jinýma očima.
Hodně štěstí a sil přeji. Lenka
Milá Veroniko, děkuji za krásné povídání o životě. Zaujalo mne natolik, že jsem z odkazů na Vašem webu teď s chutí shlédla rozhovory z DVTV a pořad Uchem jehly. Ač jsem o generaci starší, Vaše názory a pohled na život a na děti s úžasnou pokorou a otevřeností, beru jako velký dárek. Děkuji. Hřeje mne u srdce, že jsou takoví mladí lidé jako Vy a kéž by jste byla vzorem pro další rodiče /což určitě jste/. Děkuji i Melánii a Štěpánovi za to, jak citlivě a laskavě moderují…. Hodně štěstí a lásky Vám všem 🙂
Moc děkuji, pohlazení v každém slově..
Moc moc děkuji za krásný rozhovor.I když jsem vyrostla v ateistické rodině – jsem ročník 1967, dnes vím, že je něco, co nás přesahuje a je jedno, jestli tomu říkáme Bůh, Vesmír nebo třeba Život….a že život je o tom, najít sám sebe a dělat to, co mi přináší naplnění a mohu tím pomoct třeba někomu dalšímu. Máte můj obdiv, jak jste to všechno zvládla a dokázala jít dál. Hodně štěstí Jana
Milá Veroniko, děkuji moc za krásný rozhovor, za slova o upřímné komunikaci s dětmi, neboť i já začínám kouzlo upřímnosti ve vztahu k malému synkovi objevovat. Srdečný dík.
Velký dík Veroniko, velmi si vážím, že sdílíte své emoce a máte můj velký obdiv. Myslím si, že v této technické, zrychlené době je dobře, že se nacházejí lidé s „člověčinou“, jako jste Vy. A jsem přesvědčen, že 99 % diváků – účastníků tohoto kongresu, to má podobně…
Dovolím si připojím slova J. Wericha, která mi vytanula na mysli:
„Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí — čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to jejich štěstí větší.“
Přeji Vám Veroniko, Štěpánovi a Melánii a všem, co to zde čtou, hodně „korálků“…
Petr alias Broskvoš
Moc děkuji za „filozofii“ a popřemýšlení nad životem. Pěkný a upřímný rozhovor.
Verčo, při tomto rozhovoru jste pohladila moji duši. Jste žena s velkým Ž! Měli bychom si vážit každé minuty našeho života a vychutnávat si času, když jsme s naší rodinou. Děkuji Vám. Gabča