Hannah Eliška Matějka

Jaké to je, vyrůstat bez školy

Kongres skončil, video již není dostupné

Máš ale možnost koupit si celý kongresový balíček, ve kterém najdeš všechna videa, společně se všemi bonusy a díky tomu k nim budeš mít trvalý přístup.

Tento příspěvek najdeš spolu s dalšími hodnotnými bonusy v kongresovém balíčku zde >>>

Hannah Eliška Matějka

Ahoj! Od dětství ráda maluji. Protože jsem nechodila do školy, měla jsem spoustu času na kreativní experimenty. Moje nejoblíbenější techniky jsou akvarel, rostlinné kresby a mandaly. Pokud vás moje práce zajímají, můžete se podívat na mé webové stránky. Pravidelnou inspiraci najdete na mém Instagramu a na mém YouTube kanálu najdete také několik tutoriálů.

Kniha Mandal od Hannah >>>

Web Hannah-Eli-Art.com

 

Dětskou knížku kterou Hanka ilustrovala ve věku 13 let 

Knihu s ručně kreslenými mandalami najdeš zde.

Prostor pro diskuzi


  1. Irena napsal:

    Milá Hanko, děkuju, děkuju, děkuju! Tvůj vzkaz „netlačit na to“ je přesně to , čím jsi mne nesmírně inspirovala a nejen to, doslova jsi mi ukázala světlo ve tmě:). A je pro mne nádherné to slyšet od ženy, která patří ke generaci mých dětí:)))

  2. Veronika napsal:

    Moc pěkné. Vaše rodina je pro mne velkou inspirací. Děkuji!

  3. Lucie napsal:

    Skvělý rozhovor, díky! Díky lidem jako jste vy mám pocit, že je svět v pořádku a tihle mladí jsou dobře vedení a mají svůj směr. Velmi Hance fandím, má můj hluboký obdiv a přeji jí mnoho úspěchů a ať se jí daří.

  4. j.o. napsal:

    Wow, tohle video bylo pro mne emočně hodně náročné. Děkuji za něj. My měli nejstarší dceru od začátku na DV, to jsme prostě věděli předem. Na začátku jí to bavilo, dělaly jsme spolu projekty, věnovala se vlastním věcem a bylo to super. Babičky a dědy stále zásobovala informacemi, které si načetla. Věčně položená v knížkách… No a postupem času jsme zaznamenali větší tlak kmenové školy, jak už byla dcera v pokročilém ročníku. Takže jsme dceru začali tlačit i my, aby to zvládla. Což jí samozřejmě ještě více odrazovalo od toho učení se, protože neměla tu motivaci, proč jako to dělat, vždyť to chce jenom škola….

    Nicméně měla ještě mladší sourozence, kteří chtěli do lesní školky. Tatínek pracovala a já (matka) jsem stála před rozhodnutím, jeslti jít do práce a podpořit mladší sourozence v lesní školce. Nakonec jsem šla do práce, mladší do školky a dcera v šesté třídě zůstala půl roku „sama“ doma a její vzdělávání bylo na ní. To ale vůbec nefungovalo s tím, co vyžadovala kmenová škola. Do sedmé třídy nakonec na náš nátlak nastoupila do školy. Původně jsem se těšila, že bude mít možnost nastoupit do demokratické školy Erazim, která se ale bohužel nakonec u nás neotevřela, šla ale aspoň do Montessori.
    Já za ten její šestý ročník prošla tak emočním kolotočem, plácala jsem se od zdi ke zdi – nechat ji, dát ji do školy, co s tím, co jí to dělám, vždyť jsem jí chtěla dát větší svobodu, aby nebyla zavřená ve škole… I teď zpětně když na to vzpomínám, tak se mi chce brečet. Přijde mi, že jsem to celé úplně zabila, na druhou stranuse chlácholím, že aspoń těch šest let mohla mít větší svobodu.

    Naštěstí ze školy není úplně vynervovaná, má tam kamarády, má lepší režim než v klasické státní škole, projekty řeší, stále se zabývá svými koníčky. Tak snad to prostě nebylo to nejhorší rozhodnutí, co jsme mohli udělat, no…

    Jsem ale rozhodlá, že co se týče střední, tak jí vyjdu maximálně vstříc, co se týče jejích voleb. Omezovat se může jedině mým rozpočtem 😀

    Ještě jednou díky za toto video, mohla jsem si opět udělat svoji zpětnou sebereflexi..

    • Zdeňka Ungerová napsal:

      To je tak nádherný rozhovor! Já chtěla od covidu učit děti doma, když jsem zjistila co se vlastně všechno učí… nechtěly, že to vydrží. Dcera je na střední a syn v září, po týdnu v osmé třídě přišel, že to už nedává a chce být na IV. Pořád opakuje že je šťastný. Jen tím že bude za rok dělat přijímačky, učíme se češtinu a matiku. Lidé si myslí, že mu dělám doma učitelku a bereme všechny předměty 🙂. Vidím jak je spokojený, nemusí vstávat v šest, dopoledne si jde na půl hodiny zahrát fotbal na zahradu, obědvá v půl druhé a ne v půl dvanácté jako ve škole… kdybych teď měla děti malé, v žádném případě bych je do školy nedala. Syn od čtyř let četl, u zápisu říkal nasobilku. A škola to v něm úplně udusila. Obě děti se setkaly se šikanou. Se šikanou ze strany učitele… děkuji, stačilo. Fandím všem rodičům, kteří „učí“ děti doma.

  5. Jani napsal:

    Wundervoll und eine tolle Tochter 🙂
    Krasna ilustrace a kouzlo jejiho umeni, jak krasne sama maluje a improviuzuje.
    Hodne Lasky na dalsich projektech a cestach !
    Jani

    • Věrka napsal:

      Krásný rozhovor, jste úžasní 🙏💫….mohu se zeptat na název školy, kde si Hanka udělala maturitu? Moc děkuji, jste velkou inspirací 🍀.

  6. Blanka Š. napsal:

    Děkuji za toto video a sdílení,jak jste to měli a máte u Vás.
    Moc Vám k tomu blahopřeji. Je super,že tahnete za 1 provaz. Možná všechno, co s tím vším je spojeno, nemohlo zaznít. Je ukázán určitý úsek čím vším jste si prošli a co za tím bylo.
    Kolikrát některé záležitosti, co jsou důležité pro jednoho nemusí nutně řešit druhý. Protože každý máme na té svojí cestě duše jiné zkušenosti i výzvy. Můžeme se snažit třeba i v těch jednotlivých krocích něco změnit,ale také se může stát,že ač jsme dle svého nejlepšího vědomí a ze srdce chtěli a rozhodli se pro něco, zafungovalo to jinak ve spojení s dalšími lidmi, situacemi a volbami druhých . I to je potřeba přijmout a nemít z toho výčitky,že jsme se rozhodli špatně.
    Nejhůř se to přijímá u svých dětí a nejbližších. …
    Moc Vám všem fandím a věřím, že svět díky Vám ještě má šanci být krásným místem pro život a další generace nejsou ztracené.
    Děkuji

    • Blanka Š. napsal:

      Jo a Hani krásná tvůrčí činnost!!! 🌷 Přeji hodně štěstí a úspěchů ve všem, do čeho se pustíš.

  7. Dagmar napsal:

    Krásne, krásne, krásne dievča, milý rozhovor. Musím sa priznať, že ma dojal, tiekli mi slzičky. Ste krásna rodina, obrovský príklad. Spoznala som vás počas covidu a začala sledovať. Odvtedy som sa od vás mnohému naučila a stále sa učím, ste pre mňa obrovskou inšpiráciou. Škoda, že som vašu cestu neobjavila skôr, určite by som veľmi, veľmi rozmýšľala, či dám svoje deti do školy. Myslím, že u nás na Slovensku domškoláctvo nie je vôbec tak bežné. Problém s rodinou a okolím som mala dokonca ešte aj , že som nechcela dať deti do škôlky. Našťastie som to ako tak ustála a presadila som si svoje. Na školu si syn po čase zvykol, no zo začiatku som ako citlivá mama vnímala, že nebol šťastný, necítil sa v tom prostredí dobre a bol aj dosť často chorý . Dcérka má zas okrem iného problém so vstávaním, pritom by si potrebovala pospať možno iba o hodinku naviac, aby bola spokojná, zdravá, vyrovnaná. Vnímam koľko zbytočností sa v škole musia deti naučiť, pritom to v živote ani raz nepoužijú, nestretnú sa s tým, sú neustále stresované písomkami, samotná škola ich podporuje v tom,aby zbytočne používali mobil, vytvárali si skupiny na sociálnych sietiach. Vidím a vnímam mnoho negatív, zbytočná rivalita, súťaživosť aj v nepodstatných veciach a pod. Deti strácajú prirodzený záujem aj o to, čo ich predtým zaujímalo a na čo mali predpoklad. Mrzí ma, že som svojim deťom neposkytla slobodnejšie detstvo a hlavne, aby zistili, čo ich v živote naozaj baví, aby sa v tom mohli rozvíjať. Ťažko sa však vyskakuje už z rozbehnutého vlaku, hlavne, keď človek nemá v tomto smere podporu partnera. Mnohí ľudia si totiž nevedia predstaviť život bez školy….. Preto vám ďakujem aj za túto osvetu, za všetko, čo sa od vás dozvedám. Prajem všetko dobré+, aj vašej krásnej dcére , nech je jej cesta životom krásna a inšpiratívna.

  8. Jana Houšková napsal:

    Díky za krásný a inspirativní rozhovor s vaší dcerou i za všechna ostatní videa. Ukazujete lidem, že to jde i jinak a dáváte tím naději těm, kteří by chtěli, ale neví jak nebo váhají. Vykročit na cestu, která je také nepohodlná, nemusí být snadné rozhodnutí, ale rozhodně to může být pro některé děti to nejlepší, co jim můžeme dát. Díky Hannah za její upřímnost a otevřenost. Díky vám všem a ať vam jde tvoření nadále od ruky i od srdce. 🙏❤️

  9. Helena napsal:

    Nádherný rozhovor, Hani Vy jste nádherná bytost, znám Vás od mala, když rodiče začali se silou pro život a najednou tak krásná žena plná nápadů a energie. Díky za rozhovor

  10. Bára napsal:

    Krásné, děkuji! Tohle téma je pro mě takové citlivé a vždy si říkám, jak je úžasný mít rodiče, kteří tohle svýmu dítěti umožní, porozumí mu, nenutí, mají odvahu něco jinak, než je běžné. Škola ve mně posílala pocit neschopnosti moc a moc… poslední roky a není jich málo, jsem se začala sama od sebe vzdělávat a miluji to. A to jsem si myslela, že jsem absolutně nestudijní typ, nic neumím.. a to co mi trošku šlo ve škole, tak zaniklo tím, co nešlo a z čeho jsem měla obrovský stres. Někdy v 15, 16 letech jsem si říkala a neustále pokládala otázku, kdo tohle vymyslel? Proč je tolik let pro každého povinné? Proč to musí být takový stres? Ale všichni do školy chodili. Neměla jsem pocit, že to někdo prožívá tak negativně jako já. Těšila jsem se tolik na to, až budu dospělá, budu mít volná odpoledne a v neděli se nemusím stresovat písemkami a úkoly z matematiky a podobně, což je pro mě do teď španělská vesnice 🙂 a samozřejmě, jak říká Hanka, to co člověk opravdu potřebuje, se naučí. A ano, každý jsme jiný a všichni ve škole jdou stejně, někdo vyřeší úkol za 5 minut, někdo za nad tím potřebuje zamyslet a potřebuje déle času, někdo to prostě nevymyslí… ale má jiné schopnosti! To se ve většině škol neoceňuje. Moc doufám, že systém školy se změní a bude to jednou opravdu ta škola hrou, nebo aspoň větší hrou, svobodou, respektem jeden k druhému, ať je starší či mladší.

  11. Petra napsal:

    Milá Hanko,
    díky za milý a velmi inspirativní rozhovor. Je úžasně slyšet a vidět mladou dospívající ženu, která si jde za svým posláním a má k tomu úžasnou podporující rodinu. Nenechat v sobě usnout kreativitu, která je v dnešním světě tak „usměrňována“.
    Úžasné poselství pro další bytosti – mít záměr – krok po kroku – nebránit se některé odbočce z cesty – převzetí zodpovědnosti za svůj záměr a udělat pro to něco aktivně – nečekat, že to někdo udělá za mě – naplnit si svůj sen/záměr.

    Úžasné, kéž takových bytostí jako jsi Ty je více.

    Jsem matkou dvojčat, za chvíli 16 let, žel každá má jen jedno křídlo, ale i tak se snažím podpořit a ustát jejich obavy z nízké sebehodnoty. Tvé vyprávění mi dalo zase větší naději a i směr….děkuji Tobě, rodičům za úžasné dary, které už roky předávají ostatním. Šťastné cestování a ať se Vám všem daří! Petra z jižních Čech

  12. Michaela Belicová napsal:

    Hanka je krásna čistá tvorivá duša. Pôsobí jednoducho skromne a sympaticky. Je veľmi dobre, že ako rodičia a deti máte také dobré vzťahy. Nech to tak zostane i naďalej. Všetko len to najlepšie, veľa tvorivých inšpirácií a radosti, krásy a lásky želám. Michaela

  13. Eva Bencicova napsal:

    Mile….rezonujici…inspirativni….velmi Vas pozdravuji a preji krasne dny. Diky

  14. Dana napsal:

    Vůbec jsem netušila, jak hodně potřebuji vidět tu svobodu a trpělivost, která přichází s hlubokou důvěrou a hlavně klidným prožíváním života v napojení…
    Vzhledem k hektičnosti, kterou jsem si na sebe v posledních měsících ušila, mi to přišlo velice vhod a krásně mi to poléčilo srdce.
    Mnohokrát děkuji za tento rozhovor.

  15. Marie napsal:

    Toto video je pro mne především hold a velké uznánání rodičům, jak umí podpořit a rozvinout své děti. Myslím si, Štěpáne, že máte velké štěstí, že jste se v Německu s krásnou flétnistkou „našli“, že jste na jedné vlně, sžití a jednotní ve výchově…a s otevřenou myslí k tomu. Skutečná, báječná Rodina!! Gratuluji!

  16. Hana napsal:

    Milá Hanko, pěkný rozhovor. Jseš šikulka a sluší vám to. Jste semknutá rodinka a tak by to mělo být.
    Moc moc, děkuji.

  17. Jana Š. napsal:

    Jste velmi inspirativní rodina – přála bych si mít přátele, jako jste vy, protože váš přístup k životu a hodnoty se mnou souzní. Taky bych si přála, aby moje děti měly přátele, jako jsou vaše děti (jsou zhruba stejného věku). Jinak se ve mně mísí emoce, když vidím realitu vlastní rodiny ve světle tohoto videa – pracuju jako učitelka na ZŠ, kde jsem byla dosud spokojená, protože jsem měla volnou ruku a do mého stylu výuky mi nikdo nemluvil. Nicméně před pár dny došlo k nečekanému vygradování nenápadných neshod mezi kolegy ve vztahu k vedení a kdoví, co se ještě uděje a kdo z nás tam ještě příští rok zůstane. Moje děti jsou na svých školách spokojené, ale ta svoboda a kreativita trochu pokulhávají. Jsem ráda, že aspoň dcery se pravidelně věnují svým koníčkům (i když ani v soutěžním sportu žádná svoboda není, ale je to baví). Vidím u vás, jak je důležité táhnout v rodině za jeden provaz. Máte můj obdiv, opatrujte se!

  18. Jiřina napsal:

    Dnes večer jsem shlédla video, které mělo takový pozitivní náboj. Shodou okolností moje dcera také ráda maluje a jmenuje se Hana. Náhody jsou a budou a jsme za mě vděčni. Jsem ráda, že jsem mohla vidět tohle povídání, které mě inspirovalo v mnoha směrech. Dceři ráda ukáži Hanky projekty, aby viděla, co je všechno možné v životě vytvořit. Někdy máme své limity, ale tady je vidět volnost a krásná podpora rodiny (i co se týká bydlíku). Přeji celé rodině hodně zdraví, lásky a ať vám to spolu pořád tak krásně funguje.
    Jiřina

  19. Lucie Bauerová napsal:

    Ó krásné, nádherný příklad podporování, důvěry, svobody a ta jemnost Hannah, do ničeho se nenutit, netlačit, prostě být a žít, těším se moc na mandaly.

  20. Pavli napsal:

    Páni, ty mandaly jsou krásné. 😍 Jsi moc šikovná Hani! Moc se mi líbí tvoje malby, kresby a ilustrace. Vytváříš krásné vzory na textil, nádhera! Ty vzory a barvy lahodí oku. Pokračuj v tom, co děláš a rozvíjej svůj talent, protože tím, co děláš, můžeš udělat radost mnoha lidem. A když vidím ty krásné vzory, dovedu si představit i různé kabelky, halenky a šaty… do budoucna by se dala navázat spolupráce s nějakou oděvní návrhářkou, která by vytvářela střihy které krásně doplní tvé vzory. A takové umění tě může v budoucnu i dobře živit. Nedávno jsem viděla, jak čínské podniky jako „She in“ nebo TEMU kopírují umělce a doslova vykrádají jejich uměleckou tvorbu, tak by možná stálo za to si to v budoucnu právně ošetřit, aby bylo ochráněné tvé duševní vlastnictví. Jsi opravdu šikovná a talentovaná. Moc se mi líbí, že ti Melanie a Štěpán dali prostor pro svobodný růst a vývoj tvé osobnosti, kde jsi mohla objevovat a rozvíjet plně svůj potenciál. Takové dětství bych přála všem dětem. Jste skvělí rodiče Melanie a Štěpáne. Radost pohledět. ❤️

  21. Jitka Švejdová napsal:

    Zdravím úžasné video Hanka je pro mě okouzlující mladá dáma která používá rozum tak samozřejmě jako jiní chůzi ,líbí se mi její odvaha jít si za svou myšlenkou se vším všudy prostě úžasný člověk ,někteří mladí jen čekají kdo jim co nabídne fnukají že to je složité chtějí vše rychle a pokud možno aby se postaral někdo jiný a rodiče to zaplatily ,Smekám za její odvahu ,začala jsem sledovat vaše bylinková videa když se narodila Emilka a já onemocněla a „lékaři“ nevěděli co se mnou a tak jsem začínala s koktejlem z bršlice který je velmi dobrý a tak s Vámi jdu jak jen mi to moje zdraví dovolí .Těší mě že jsem Vás potkala ,a Štěpáne s Mel můžete být hrdí přeji zdraví a samé krásné a báječné dny Všem Jitka

  22. Jitka Jedličková napsal:

    Jsem vděčná za vaše sdílení. Jste tak světelní, čistí a pravdiví. Velmi silná inspirace. Děkuji Jitka

  23. Jarmila napsal:

    Zdravím vás rodinko. Ukazujete cestu, jak to jde i jinak. Vaše dcera Hanka je toho zdárným příkladem. Necháváte ji dospívat. Jak řekl Martin Vachuška „Jedna noha je doma a druhá už ví kam jít.“ Moc děkuji za tento Kongres, v níž se mohu setkávat s vámi a osobnostmi, které do kongresu pozvete. Vždy se moc těším na tato setkávání.

  24. Katu napsal:

    Drahí Matějkovci, ďakujem.
    Ste nasledovania hodným príkladom ako si aj v tejto neľahkej dobe zachovať ľudskosť.
    Dvere do Vašej komfortnej zóny boli vždy pootvorené pre nás, Vašich oddaných poslucháčov.
    Teraz ste ich otvorili dokorán.
    Blahoželám Hanke ku všetkým úspechom ktoré dosiahla a želám úspešné pokračovanie na tvorivej ceste.
    Katu

  25. Andy napsal:

    Úžasné ❤️

  26. Jiří Smítka napsal:

    Ahoj Hanko, o domácím vzdělávání můžu potvrdit všechno co jsi ve videu tak otevřeně říkala. Abych se alepoň trošku představil tak já se jmenuju Jirka, brzy mi bude 18 a studuju dost možná na stejné americké střední jako dřív ty. Pocházím také z velké rodiny kde nás je 5 kluků. Já jsem do školy nechodil už vůbec a také vnímám to jak jsi říkala, že se pak člověk cítí trochu sám a má ve svém okolí málo podobně naladěných lidí. Jako rodina se zabýváme dost podobnými tématy, moji rodiče sledují videa těch tvých už nějaký pátek a už je to hodně hodně dlouho co si postupně krůček po krůčku snažíme vylepšovat život ke zdraví, svobodě a radosti. Jenže jak to už tak bývá tak čím dále se posouváme tím více se odlišujeme od svého okolí. Proto mě vaše video tolik zaujalo, a zrovna jsem v procesu kdy se také snažíme s mamkou napsat naší první knížku a já jsem ten „umělec“ co ilustruje. Tak mi to nedá a, holt takhle veřejně přes komentáře, ale rád bych se s tebou nějak nakontaktoval. Myslím že oba máme zajímavé zkušenosti které můžeme sdílet a já bych se minimálně rád poradil o ilustrování, je to pro mě úplně poprvé a rada od znalce se hodí vždycky. Tak mi asi můžeš napsat na email a tam se domluvíme přes co bychom komunikovali dále. Moc nejsem na sociálních sítích tak to je se mnou vždycky trochu složitější🤭 E-mail mám: [email protected]

  27. Eva K. napsal:

    Děkuji, toto povídání bylo opravdu jako svěží pramen čistoty a moudrosti.

    • Nataša napsal:

      Krásne, mily rozhovor. HANKA JE Krásna osobnosti vidieť ako.ju podporujete a ako ona Vás respektuje a ma rada.
      Fandím Vám i jej na jej ceste;))

  28. Věra Vondráčková napsal:

    Krásně spontánní rozhovor, je moc dobře, jak Hannah našla způsob, jak doplnit v tvorbě své rodiče. Moje vnučka byla také domškolák, dva roky, s nástupem jejího bratra do první třídy (chtěl sám), i ona začala ve třetí třídě, což samozřejmě chtělo překonat nějaké překážky. Moje snacha se tak vrátila k práci pomocnice pedagoga a nebylo to s nadšením.

  29. Jarmila Nemcová napsal:

    Zdravím. Hannah, je to krásna práca, nádherné kombinované farby. Ste nádherní. Môžem vedieť, kde študovala strednú v USA online?

  30. Zuzana napsal:

    To bylo kouzelné vyprávění a krásná a povzbuzující energie.
    Pro mne inspirativní, také jsme byly dva roky domškoláci, od šesté do osmé třídy, předtím ve Waldorfské škole, která byla skvělá. Ale dcera si pak sama vybrala, že půjde do klasické španělské školy. Dva roky předtím jsme se přestěhovaly do Španělska a ona se potřebovala naučit jazyk a dostat se trochu mezi vrstevníky. Španělská škola je úplně jiná, než česká. Jsou tu na děti hodní a vycházejí hodně vstříc jejich možnostem, preferencím a potřebám. Není to pro ní, vzhledem k neznalosti jazyka jednoduché, ale chodí tam celkem ráda. Pokud tedy neprší a nemrznou tam ve 13 stupních, což je tu pro místní v zimě úplně normální, protože ve školách se v zimě netopí. Nároky na děti tu nejsou tak vysoké a děti, učitelé, ani rodiče si ze školy příliš moc nedělají. Není to tedy tak stresující záležitost.
    Váš příběh je pro mne velkou inspirací. Dcera je také umělecky založená, kreativní a moc ráda a dobře kreslí. Zvažujeme mezi uměleckou střední ve Španělsku, nebo dálkovou High school, kterou absolvovala Eliška. Moc blahopřejeme k řidičáku i maturitě. Obytňák je skvělý start do života…:-D

    Díky za milou inspiraci. Hodně štěstí, zdraví a radosti na vaší cestě životem, 🙂

  31. Blanka napsal:

    Velmi děkuji za zajímavý a podnětný rozhovor. Gratuluji vám, že se vám podařilo jako rodině i jako jednotlivci Vám, Hanko, obejít systém a vyrůst v člověka, který může svůj život naplnit tím, pro co se narodil.
    Rozhovor mě přenesl o řadu let zpátky, kdy nejmladší syn nastupoval do školy. Už tehdy si byl vědom sám sebe a svých potřeb, takže se velmi záhy ukázalo, že klasický systém pro něj nebude vyhovující. Bohužel jsme za tehdejší situace nenašli řešení, jak z toho ven. Stálo ho to minimálně roky utrpení, které přerušil až pobyt v Británii, kam odešel po maturitě studovat. Vhodný obor se mu podařilo najít až po návratu domů, takže nyní v dospělém věku dohání vše, co mu česká škola vzala. Naštěstí, jak se ukázalo, je psychicky dostatečně odolný, aby se dostal z depresí a díky samostudiu se našel v oboru, který ho zajímá. Dnes je mu 26 let a já děkuji osudu, že se mu podařilo to veliké trauma překonat a postupně vrátit humor a světlo do svého života.
    Myslím, že náš příběh by vydal na knihu, takže se nebudu více rozepisovat. Mohl by sloužit jako memento, jak může systém zničit duši člověka.

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Chceš mít možnost podívat se na příspěvek i později?

 

Všechna kongresová videa společně se všemi bonusy

najdeš v kongresovém balíčku